Útočný nůž vz. 75 - UTON

Použití:

Útočný nůž vzor 75 byl do ČSLA zaveden jako osobní zbraň jednotlivce. Byl určen pro průzkumné, výsadkové, letecké jednotky na sebeobranu a na bezhlučné zneškodnění nepřítele. Výsadkové a letecké jednotky používali uton na odstraňování závad na padáku při seskocích a byl umístěn na záložním padáku na břichu výsadkáře. UTON byl dodáván v papírové krabici a balen po 10 kusech spolu s obtahovacím kamenem. Armáda skladovala nože uton natřené v konzervační vazelíně P. Konzervační vazelína během let zeschla a vytvořila ochranný povlak na čepeli. Lze to vidět na fotografiích třeba ZDE . Vazelína se dá lehce smýt lihem, benzínem atd.

Vývoj nože UTON:

Jeho výroba pravděpodobně začala v roce 1973, kdy jsou známé první informace a to razítka na výrobních výkresech nože a příslušenství. Měl nahradit zastaralý nůž VO-7. Vývoje se ujali pracovníci výzkumného ústavu 010 Slavičín ve spolupráci s výrobcem nožů MIKOV. Dne 15. prosince 1976 byly schválené technické podmínky TP-VD-648-76 pro výrobu a přejímání útočných nožů vz. 75. Technické podmínky určovaly, že čepel bude vyráběná z nerezavějící ocele 17029 a tepelně upravená technologií MARTFROST (což znamená hluboké zmražení čepele nože po kalení) na povrchovou tvrdost 50-58 HRC. Čepel byla broušena na drsnost povrchu 0,2 až 0,8 Ra, kvůli zmenšení vzniku odlesku. Čepel je jednobřitá se středovým hrotem. Hřbet čepele je do její poloviny příčně rýhován a od poloviny zbroušen do falešného ostří. Příčné rýhování slouží jako opěrka palce.

Na čepel se během let razilo čtyřmístné číslo a znamenalo sérii a výrobní postup zpracování čepele.
0001 – výrobní série ještě plně neodpovídající rozsahu technický podmínek. Čepel byla kována za tepla. Vyrobeno cca 500 ks.
0002 – čepel zhotovena stříháním z plného materiálu, opracována jen broušením po kalení a rovnáním za studena. Vyrobeno 1680 ks.
0003 – čepel zhotovena stříháním z plného materiálu, opracována broušením a čepele chlazeny vzduchem v rovnacím přípravku. Vyrobeno 4500 ks.
0004 a další série již odpovídají konečné technologii při výrobě čepelí – výkovky.
Čísla série 0001 – 0004 byla ražena na pravé straně čepele u kořenu čepele, čísla 0004 – 0007 byla ražena na pravé straně čepele u hřbetu čepele. Opěrka palce a falešné ostří čepele se na jednotlivých serií utonů lišily, detaily najdete ZDE

Rukojeť byla vyrobena z pryže s označením 137.21. a následně lisována GUMOKOVEM v Hradci Králové na čepel nože. Tato původní pryž pocházela z Kuby. Před nalisováním rukojeti se nýtovaly na čepel dva plíšky jako vyztužení zadní části pro nasunutí pilníku a pilky. Rukojeť byla z boku zdrsněna mřížkou drážek. V zadní části rukojeti je drážka pro vkládání pilníku a pilky a v boku na konci rukojeťi je otvor o průměru 6 mm pro vložení zajišťovacího mosazného čepu pilníku nebo pilky. Toto příslušenství vyvíjeli pracovníci s podnikem AJAX Jihlava. Pro výrobu pilníku a pilky byla předepsána ocel 14180 a tvrdost činné plochy pilníku byla 56-60 HRC a u pilky 45-54 HRC. Šňůra byla vyrobená ze silonu a byla o průměru 2,5 mm a délce 2 metry.

Pochvy:

Pochvy uton byly vyráběny z přírodní hovězí kůže podnikem KOZAP. Pochva byla sešita z pěti vrstev kůže a jištěna pěti nýty, ty se během let lišily velikostí a postupně se zvětšovaly, protože se vytrhávaly. První zavedený typ, byl s malými železnými nýty a podložkami z obou stran značen přejímací značkou z roku 1976, fotografie ZDE. Druhý typ je také z roku 1976 a je s malými mosaznými nýty a podložkami z obou stran. V roce 1977 se objevily na pochvách dva typy malých mosazných nýtů: jeden měl plochou hlavu a druhý měl půlkulatou hlavu a díru zespod, fotografie ZDE. V roce 1977 se začíná také objevovat na pochvách poslední varianta nýtů a to velké mosazné nýty s dírou uprostřed. Pochvy s těmito nýty jsou dále značeny roky 1978, 1979 a poslední značení je z roku 1983, fotografie ZDE. Pochva má zepředu našité sumky pro uložení pilníku a pilky a zezadu sumku pro uložení pojistné šňůry. Uvnitř pochvy jsou vloženy dvě ocelové planžety, které zabraňují noži vypadnutí z pochvy. Na vrchní části pochvy se nachází upínací pásek, který se zapíná secvaknutím druku. Druk měl většinou černou barvu, ale můžete se setkat i s hnědou barvou druku, která je méně k vidění. Uprostřed upínacího pásku je díra na provlečení pojistné šnůry s kolíčkem. Pochvy nože uton byly raženy přejímacími značkami armády uvnitř záchytu na opasek a vypadalo to následovně:
K6 meče 78 – značka armády a rok přejmutí
OTK 3 – zkratka Oddělení Technické Kontroly
serie 2
Fotografie s přejímacími značkami naleznete ZDE

Zkoušky nožů UTON vz.75:

Nože UTON musely projít tvrdými testy než byli přijaty do ČSLA a zde jsou některé z nich:
Zkouška pružnosti čepele: čepel nože musela vydržet vyhnutí do obou stran o 5 stupňů.
Zkouška trvanlivosti ostří: čepel musela vydržet 500x sekání do tvrdého dřeva a potom projít zkoužkou řezivosti ostří.
Zkouška řezivosti ostří: čepel musela přetnout jedním řezem padákovou šňůru dlouhou 2 metry a zatíženou 2 kg závažím.
Zkouška pilníku: pilník musel přepilovat drát pletiva do průměru 3 mm.
Zkouška pilky: pilka musela přeříznout hranol 30 x 30 mm suchého a mokrého dřeva.
Zkouška šroubováku: šroubovák na konci pilníku musel vydržet krouticí moment 8 Nm v obou směrech otáčení.
Zkouška šňůry: šňůra musela vydržet v tahu sílu 100 N a pád 1 kg závaží z 0,5 metru.
Zkouška koroze: nůž i příslušenství museli vydržet působení par kyseliny sírové.
Zkouška stažení rukojeťi z čepele: rukojeť musela vydržet sílu minimálně 1000 N. (až při 4760 N se začala čepel uvolnovat)

TTD:

Nůž s pochvou:	270 mm
Délka nože:	248 mm
Délka čepele:	140 mm
Šířka čepele:	25 mm
Tlouštka čepele:	3,7 mm
Ocel:	17029
Hmotnost nůž:	200 g
Hmotnost s pochvou:	380 g
Délka šnůry:	2000 mm
Délka pilníku:	130 mm
Tlouštka pilníku:	13 mm
Hmotnost pilníku:	35 g
Hmotnost pilky:	30 g