Bodák vz. 58

Výroba bodáku se rozběhla současně s výrobou samopalu. Autorem designu bodáku byl pan Jiří Čermák. První dodávku obdržela armáda počátkem roku 1960. Bodák byl od začátku koncipován tak, aby bylo možné jej použít jednou rukou všude tam, kde situace neumožnila nasazení bodáku na samopal. Čepel je zkrácena tak, aby její délka vyhovovala při boji zblízka. Je štíhlá, ale dosti silná se středovým hrotem a krátkým falešným ostřím, oboustranně odlehčená žlábkem. Ve hřbetu rukojeti je drážka pro nasazení na kolejničky s ozubem na spodku hlavně samopalu.

Výrobcem bodáku byla Česká zbrojovka Uherský Brod, která vyráběla i samopaly. Bodáky se zprvu pracně vyráběly z výkovků, po první vzhledové inovaci technikou přesného lití. Dohotovení se provádělo třískovým obráběním, leštěním a černěním. Výrobu bukového dřeva zajišťoval Dřevařský závod Litovel.

V průběhu let se bodák vyráběl ve čtyřech variantách se stejnými rozměry, lišícími se pouze menšími detaily:

• 1. varianta — střenky rukojeti z hranolu bukového dřeva, bez vnějšího značení. Ve výřezu pro řap vyraženy zkřížené meče a značka OTK.
• 2. varianta — střenky z lisované dřevotřískové hmoty pojené formaldehydovým resolem (Bučina Zvolen), lepené epoxidovou pryskyřicí. Kvůli nedostatečné pevnosti lepení pojištěny nýtem. Druhý nýt se přidával ve Vojenském opravárenském závodě (VOZ) při uvolnění spoje. Zajímavé exempláře jsou ty, kde pro nedostatek střenek došlo k navařování prodloužené stopky rukojeti a osazení střenek posledního typu.
• 3. varianta — v 70. letech protažena příčka dolní části záštity ve tvaru štíhlého nosce, který zabraňoval sklouznutí dlaně a poskytoval lepší oporu při použití jednoruč. Oválné vybrání v řapu o 10 mm delší a 2 mm širší. Střenky opět jen lepeny, postupně jištěny nýty. Vyráběna technikou přesného lití.
• 4. varianta — prodloužený řap po celé délce rukojeti, přečnívající asi 5 mm přes konec střenek. Řešení problému lámání střenek při házení bodákem — prodloužený řap přebíral náraz při dopadu na cíl.

Bodáky byly od výroby tupé a k jejich nabroušení mělo dojít až v případě války.

Pochva bodáku je celokožená, sešitá ze tří vrstev hovězí přírodní kůže, u hrotu zesílená další vrstvou z obou stran. Závěsné poutko je postaveno šikmo — bodák je umístěn na opasku v úhlu asi 40°. Většina pochev je šita pro umístění na levé straně opasku, vyráběla se i verze pro leváky.

Výrobci pochev v průběhu let:

• GALANTA — závěsné poutko šité jako samostatný kus, přišité a přinýtované pěti nýty.
• KOZAP — poutko šité jako součást svršku, jištěno šesti nýty. Tento vzor zůstal zachován u všech dalších výrobců.
• Kožařské závody Liptovský Mikuláš
• SNAHA Karlovy Vary
• EPRUZ Otrokovice — horší kvalita zpracování, méně kvalitní kůže, zapínání na patentový druk.

Speciální varianty: armádní regulovčíci a hradní stráž měli pochvy z bílé lakované kůže. Chemické vojsko mělo pochvu ze zelené pogumované tkaniny bez zesílení.

• GALANTA — tři razítka na zadní straně: vlastnická značka armády (zkřížené meče + poslední dvojčíslí roku), zkrácený název výrobce + celý rok (např. GALA 1965), kroužek OTK + G + číslo na zesílené špici.
• KOZAP — razítko K6 + zkřížené meče + rok výroby. Od 1976 přidána značka OTK 2, od 1985 série 1/2/3. Poslední pochvy: rok 1986, OTK 3, bez označení série.
• SNAHA Karlovy Vary — dělený obdélník na zesílené špici: vlevo vlastnická značka (zkřížené meče), uprostřed nahoře Snaha / dole OTK + číslo, vpravo nahoře série S + číslo / dole plný rok. Od 1979 místo Snaha nápis OTK, přibývá políčko s nápisy K a K.V.
• EPRUZ — razítko EPRUZ s.r.o. Otrokovice na vnitřní straně zapínacího pásku.