Bodák vz. 58

Vývoj a výroba:

Výroba bodáku se rozběhla současně s výrobou samopalu. Autor designu bodáku byl pan Jiří Čermák. První dodávku obdržela armáda počátkem roku 1960. Bodák byl od začátku koncipován tak, aby byla možnost jeho použití jednou rukou všude tam, kde z jakéhokoli důvodu situace neumožnila nasazení bodáku na samopal. Čepel je zkrácena tak, aby její délka vyhovovala při boji zblízka při držení rukou. Je štíhlá, ale dosti silná se středovým hrotem a krátkým falešným ostřím, oboustranně odlehčená žlábkem. Ve hřbetu rukojeti je drážka pro nasazení na kolejničky s ozubem na spodku hlavně samopalu. V průběhu dlouhých let se bodák vyráběl v několika variantách. Všechny měly stejné rozměry, lišily se pouze menšími změnami a detaily v průběhu výroby. Výrobcem bodáku byla Česká zbrojovka Uherský Brod, která vyráběla i samopaly. Zde se bodáky také kompletovaly, protože střenky a pochvy vyráběli jiní výrobci. Bodáky se zprvu pracně vyráběly z výkovků, po první vzhledové inovaci již technikou přesného lití. Dohotovení se provádělo třískovým obráběním, leštěním a černěním. Výrobu bukového dřeva na samopaly a bodáky zajišťoval Dřevařský závod Litovel. První model bodáku měl střenky rukojeti vyrobeny z hranolu bukového dřeva a byl tím dost odolný. Bukové střenky neměly z vnějšku žádné značení, po jejich demontování však můžeme vidět ve výřezu střenky pro řap vyražené dva zkřížené meče a značku OTK. Asi dva roky po začátku výroby nahradil dřevo na samopalech materiál lisovaný z dřevotřískového buku pojený formaldehydovým resolem. Tento materiál vyvinuli v závodě Bučina Zvolen a z této masy se také začaly vyrábět střenky bodáků. Střenky se vyráběly ze dvou polovin, lepených k sobě epoxidovou pryskyřicí. Protože pevnost lepení se ukázala jako nedostatečná, muselo dojít časem k pojištění jedním nýtem. Druhým nýtem byl většinou bodák opatřován ve Vojenském opravárenském závodě (VOZ), při uvolnění lepeného spoje. Zajímavé exempláře jsou ty, kde pro nedostatek původních střenek na tento typ došlo k navařování prodloužené stopky rukojeti a osazení střenek posledního typu. Pro usnadnění manipulace s bodákem došlo v 70.letech k protažení příčky dole v záštitu ve tvaru štíhlého nosce, který zabraňoval sklouznutí dlaně. Zároveň poskytoval lepší oporu při použití bodáku jednoruč. I tato třetí varianta je s krátkým řapem, oválné vybrání v řapu však bylo o 10 mm delší a 2 mm širší než u předchozích dvou variant. Paradoxně se neřešila potíž s uvolňováním střenek a střenky se opět jen lepily. Později se jistily jedním nýtem a další jeden až dva se přidávaly postupem výroby a při opravách ve VOZ, někdy kuriózně doprostřed nebo na konec střenky, zřejmě podle rozsahu poškození lepeného spoje. Tato třetí varianta bodáku se vyráběla technikou přesného lití. Jelikož vojáci němeli moc rádi vojenskou službu, nechovali se zrovna pěkně k výstroji a výzbroji a s bodákama se často házelo, docházelo tak často ke zlomení střenek tam, kde končil krátký řap rukojeti. Proto se přistoupilo ke čtvrté variantě bodáků. Došlo k prodloužení řapu bodáku po celé délce rukojeti, řap navíc přečníval asi o 5 mm přes konec střenek hlavně proto, aby při nárazu vrženého bodáku na cíl opačným koncem nebyl dosed na střenku, ale na prodloužený řap. Bodáky byli od výroby tupé a k jejich nabroušení mělo dojít až v případě války. Objevovaly se i broušené bodáky, ale ty byly určeny pro speciální jednotky.

Pochvy:

Pochva u bodáku je celokožená, sešitá ze tří vrstev hovězí přírodní kůže a u hrotu je z obou stran zesílená další vrstvou. Sešití je jištěno nýty. Závěsné poutko je postaveno šikmo k pochvě, takže bodák je umístěn na opasku v úhlu asi 40 stupňů. Většina pochev je šita pro umístění na levé straně opasku, ale vyráběla se i verze pro leváky. Jedna z variant pochev má závěsné poutko šité jako samotný kus a k pochvě je našito a nanýtováno pěti nýty. Tuto pochvu vyráběl první výrobce pochev GALANTA. Dalším výrobcem byl podnik KOZAP, jehož výrobky se mimo značení lišily tím, že poutko bylo již šito jako součást svršku, prošívání nebylo tak důkladné, ale jistilo je šest nýtů. Tento vzor zůstal zachován i v poslední fázi výroby u všech ostatních výrobců. Poté převzali výroby Kožařské závody Liptovský Mikuláš a poté firma SNAHA Karlovy Vary, která se v závěrečné fázi výroby pochev (po revoluci) dělila o zakázku s podnikem EPRUZ. Pochvy firmy epruz se vyznačovaly horší kvalitou zpracování, méně kvalitní kůží a zapínáním na patentový druk. Armádní regulovčíci a hradní stráž měli pochvy šité z bílé lakované kůže. Chemické vojsko mělo zvláštní pochvu ze zelené pogumované tkaniny bez jakéhokoli zesílení.

Značení Pochev:

Firma GALANTA značila své výrobky třemi razítky na zadní straně. První byla vlastnická značka armády zkřížené meče a poslední dvojčíslí roku, druhé razítko označovalo zkrácený název výrobce + celý rok (např. GALA 1965). Třetí značení mělo podobu kroužku s písmeny OTK a G + číslo. Toto razítko se umísťovalo na zesílené špici. Podnik KOZAP značil razítkem K6 zkřížené meče a rokem výroby. Od roku 1976 se razítko zmenšilo a přibyla značka OTK 2, od roku 1985 na dalším řádku Série 1,2,3. Poslední pochvy Kozapu mají rok 1986 OTK 3, ale bez označení série. Firma SNAHA Karlovy Vary měla razítko v podobě děleného obdélníka, umístěného na zesílené špici pochvy, kde v levé části je vlastnická značka armády zkřížené meče, ve středu je v horní části nápis Snaha, v dolní OTK + číslo. V pravé části nahoře číslo série – S + číslo, dole plný rok. Od roku 1979 mizí nápis Snaha a na jeho místě se objevuje OTK, dole ve středu razítka přibývá další políčko a vidíme zde nápisy K a K.V. Značení EPRUZ je jedním prostým razítkem s nápisem EPRUZ s.r.o. Otrokovice na vnitřní straně zapínacího pásku.

TTD:

Délka pochvy: 295 mm
Délka bodáku: 280 mm
Délka čepele: 175 mm
Šířka čepele: 20 mm
Tlouštka čepele: 5 mm
Délka střenek: 100 mm
Průměr stiskátka: 8 mm
Délka vrchní drážky : 51 mm
Průměr vrchní drážky : 9 mm

Bodák vz. 58 – darovací varianty:


 

Problematika bodáku vz. 58 a také darovacích bodáků je tak rozsáhlá, že jí nikdy celou nezdokumentujeme a určitě by v tomto předčila nůž uton, kterému se zde hlavně věnujeme. Proto tyto informace berte jako základní. Určitě je mnoho dalších variant, které zde nejsou a nebudou, protože bodáky nejsou moje parketa a spoléhám jen na to, co mi pošlou ochotní sběratelé a já to zde vyvěsím.


Zdroj:
text – Bodák pro samopal vz. 58 od Zdeněk Beneš
foto – soukromý archív sběratelů

Aktuality

8.7.2017

Přidán nůž SAMARITAN pro I. výsadkovou rotu Tábor

4.6.2017

Přidán nůž FINGER pro II. pěší rotu 44. lehkého motorizovaného praporu

28.5.2017

Přidán nůž TIGER Zásahové jednotky Dukovany

19.3.2017

Přidán uton Zásahové jednotky PČR

2009 - 2017 UTON.cz

Uton.cz Facebook 1rss.png Creative Commons License

Veškeré kopírování obsahu bez svolení autora zakázáno

Redesign v roce 2011 vytvořil Martin Trtílek